© Stanislav Češka, 2012 - Text může být kopírován pouze s uvedením autora a s jeho svolením
Slavomír, Erik a jejich Velká Morava
Vždy, když jsem četl nějaký historický román, přemýšlel jsem nad tím, co byla historická pravda, co byla fantazie autora. Vždy mě zajímalo, jestli ta, či ona postava žila, případně pokud jsem věděl, že žila, zdali se chovala tak, jak to autor popisuje.
Mé velkomoravské detektivky nejsou samozřejmě vědeckými pracemi, nýbrž se snaží být dobrodružnými historickými romány s kriminální zápletkou. Na rozdíl od archeologa-historika píšícího vědeckou práci si tedy mohu pustit "fantazii na špacír". Přesto se však snažím tuto volnost nezneužívat. Mým, možná trochu neskromným cílem je nejen čtenáře pobavit. Zároveň bych se s ním rád podělil o svůj zájem o pozoruhodnou dobu Velké Moravy a svými romány udělal ve druhém plánu cosi jako dokumentární film z té doby. Rád bych, aby si čtenáři mých knih kromě napětí a zábavy užili také trochu nenásilného poučení a třeba se jednou díky mým knihám zajeli podívat na místa připomínající historii Velkomoravské říše. Myslím si, že to může být zajímavý námět na víkendový výlet, či třeba dovolenou, pokud vás tedy tato doba, případně historie obecně, zajímá.
Při svém psaní historických detektivek jsem se proto snažil řídit jednoduchými pravidly :
- budu brát jako dané, co archeologie prokázala;
- nebudu používat to (události či věci), kde archeologie prokázala, že daná věc neexistovala nebo se daná událost tak nemohla odehrát;
- v ostatních případech si dovolím zapojit vlastní fantazii, avšak opět tak, aby to nebylo ve výrazném rozporu s našimi znalostmi té doby.
Takže se ve svých příbězích (vyjma vysvětlivek) např. důsledně vyhýbám tomu, nazývat Velkou Moravu Velkou Moravou. Nevíme totiž, jak vlastně staří Moravané svoji zem i její sídliště nazývali. Co však víme, je to, že termín Velká Morava použil někdy v polovině 10. století byzantský císař Konstantin VII. Porphyrogennetos (Porphyrogenitus), jak o tom píši na jiném místě.
Příběhy, které moje knihy vypráví, jsou smyšlené. Vždy se v nich však odráží konkrétní historické události té doby a moji hrdinové na tyto reálné události reagují a jejich jednání je odrazem, či důsledkem těchto událostí.
Tím se dostáváme k problému nadhozenému v nadpisu této kapitoly - Slavomíroví, Erikovi a jejich vztahu k Velké Moravě a událostem té doby. Abych vás dlouho nenapínal - viking Erik je postava vzniklá v mé fantazii, kníže Slavomír je však reálnou historickou osobností.
Pokud jde o Erika, i když jsem jej "stvořil" já, přesto se nejedná o postavu nereálnou. Takoví vikingové se na staré Moravě mohli klidně objevit. Historické události, které popisuji v "Případu úzké dýky" a které Erika přivedly k setkání se Slavomírem, se skutečně odehrály. V knize zmiňovaný benediktin Ansgar (801?-865) byl opravdu prvním hamburským arcibiskupem a po ničivém nájezdu vikingů na Hamburg v roce 845 skutečně vykupoval zajatce a osobně se zasazoval o zrušení obchodu s otroky. Jinými slovy, takoví "Erikové" se tenkrát v severním Německu nepochybně vyskytovali a je možné, že někteří z nich nakonec skončili až na Moravě.
Co se týče Slavomíra, ten tehdy opravdu žil. Zmiňují se o něm Fuldské letopisy, které v souvislosti s rokem 871 píší: "Svatopluk, synovec Rostislavův, u Karlomana nařknutý z věrolomnosti byl uvězněn. Moravští Slované však, domnívajíce se, že jejich vévoda zahynul, stanoví si za vládce jakéhosi kněze jménem Slavomíra, který byl příbuzným onoho vévody, hrozíce mu smrtí, nepřijme-li vlády nad nimi. Ten tedy z přinucení s nimi souhlasí a pokusí se zvednout válku proti Karlomanovým vojevůdcům Engilšalkovi a Vilémovi a vyhnat je z obsazených měst. Ti však bojujíce proti nepříteli se stejným úsilím, když některé z jeho vojska pobili, donutili jej k útěku ..." (překlad převzat z níže uvedené publikace "Magnes Moraviae Fontes Historici").
Nejprve malé vysvětlení - Slavomíra text uvádí jako "presbyterum ... Sclagamarum". To druhé slovo znamená "Slavomar", první jej tituluje jako kněze. Tady jsem si dovolil menší změnu, snad akceptovatelnou. Podle jazykovědce profesora Václava Machka, totiž výraz kněz (pocházející ze starého slovanského kňjaz) ve staré češtině označoval až do 15. století knížete-vládce, zároveň se však od 13. století používal také pro označení křesťanského kněze. Snad tedy není příliš krkolomná úvaha, že latinsky píšící autor Fuldských letopisů mohl považovat knížete Slavomíra omylem za kněze. Vzhledem k tomu, že zmiňovaný psaný údaj o Slavomírovi je jediný známý a nic bližšího o tomto muži není známo, dovolil jsem si já brát jej jako významného velmože-knížete. Už jen proto, že v té době, v roce 871, na Moravě ještě příliš mnoho domácích, moravských kněží nejspíš nebylo. Metoděj je sice už vyškolené měl, otázka však je, co bylo s Metodějovými v Římě vysvěcenými žáky, než se Metoděj vrátil roku 873 ze zajetí na Moravu a mohl se konečně ujmout svých biskupských povinností na Moravě. V každém případě však zřejmě můžeme brát jako fakt, že "příbuzný onoho vévody (Svatopluka)" Slavomír patřil do mojmírovské dynastie.
A pokud Slavomír patřil mezi Mojmírovce, patřil také mezi vrcholnou nobilitu Moravy, tedy do těch nejbohatších a nejvlivnějších kruhů tehdejší společnosti. Takže i když, kromě citované zmínky ve Fuldských letopisech, nic nevíme o Slavomírově skutečném životě, není opět to, jak tohoto muže líčím ve svých příbězích, nemožné. Jistě je docela možné, že mezi tehdejšími velmoži se mohl najít takový, který svého syna poslal na zkušenou do světa. Pokud se jednalo o Mojmírovce, nepochybně na takovou cestu měli také dostatečné prostředky.
Takže - Slavomír je postava reálná, jeho životní osudy jsou už dílem mé fantazie (samozřejmě se v některém z dalších dílů "Zločinů na Velké Moravě" dotknu moravského povstání v roce 871, zmiňovaného Fuldskými letopisy). Mé líčení Slavomírova života však opět vychází z reálných událostí té doby a skutečný Slavomír mohl podobné osudy prožít.
Ještě malá poznámka ke Slavomírově kostelu sv. Petra a Pavla, na který je Slavomír tak hrdý a jehož stavbu vede kněz Gorazd (budoucí nástupce Metodějův). Tento kostel také existoval - jedná se o kostel ve Starém Městě na Špitálkách. Při záchranném výzkumu zde byly týmem Archeologického ústavu ČSAV vedeným profesorem Poulíkem skutečně objeveny základy vlastnického (tedy vlastněného nějakým velmožem, ne královského) kostela. Podle hrobů nalezených v okolí se jednalo o dvě až tři generace majetných velmožů. Opět jsem tedy ve svém vyprávění vyšel ze skutečnosti.
Při přípravě tohoto článku byly kromě v textu přímo citovaných pramenů používány následující knihy:
Zdeněk Klanica - Počátky Slovanů, Praha 2009
Dagmar Bartáková, Lubomír Havlík, Zdeněk Masařík, Radoslav Večerka - Magnae Moraviae Fontes Historici I, Masarykova univerzita, Brno 2008
Luděk Galuška - Slované, doteky předků, Moravské zemské muzeum/Obec Modrá/Krajská knihovna Františka Bartoše, Brno 2004
Jan Randák a kol. - Dějiny českých zemí, Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, Praha 2011