© Stanislav Češka, 2012 - Text může být kopírován pouze s uvedením autora a s jeho svolením

Záhada Metodějova hrobu

  Každý příběh "Zločinů na Velké Moravě" bude začínat a končit u hrobu arcibiskupa Metoděje, kam si za ním přijde zavzpomínat starý kníže Slavomír, Metodějův přítel a ochránce.

  Rád bych se proto zmínil o hrobu arcibiskupa Metoděje. Některé historie znalé čtenáře totiž možná zarazil můj popis tohoto hrobu v mikulčické bazilice (tzv. třetím mikulčickém kostele) - v mých románech nazvané bazilikou Panny Marie.

  Tato otázka je už dlouho (a nejspíš navždy bude) předmětem diskuzí, často velice vášnivých, archeologů, historiků i mnoha více či méně poučených laiků. Nechci tu tento problém rozebírat podrobně a nechci nad ním vynášet nějaké kategorické soudy.

  Jen bych si dovolil stručně připomenout (bez nároku na úplnost výčtu), kde různí amatérští a profesionální badatelé hrob arcibiskupa Metoděje hledali: ve velehradské kapli, na hoře sv. Klimenta, v okolí Osvětiman, v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě, v posledních letech také například okolí kopce Náklo mezi Miloticemi a Ratíškovicemi.

  Mně osobně se u problému hledání Metodějova hrobu zdají jako nejvíce pravděpodobné dva předpoklady:

1) myšlenka (jistě nejenom) profesora Hrubého, vynikajícího archeologa a bývalého dlouholetého vedoucího vykopávek ve Starém Městě-Uherském Hradišti, kterou od něho vyslechla i moje žena, že je dost možné, že tělo Metodějovo po smrti „putovalo“; možná se jej např. pokoušeli Moravané převézt na bezpečnější místo na začátku 10. století, když se moravská říše hroutila a některá její hradiště byla dobyta a popleněna útočícími maďarskými vojsky;

2) Metoděj byl pohřben (poprvé) v některém z nejvýznamnějších moravských kostelů, jak se o tom zmiňují staré legendy.

  Pokud přijmeme za svůj druhý z předpokladů, přichází v úvahu při současném stavu znalostí o historii Velké Moravy jako nejpravděpodobnější dva kostely: mikulčická bazilika, která je největším známým velkomoravským kostelem a potom kostel v předpokládaném církevním centru Uh. Hradišti-Sadech.

  Nesmíme ovšem zapomenout na jiné řešení. Je například možné, že někde pod Starým Městem či Uherským Hradištěm je skryt kostel větší, než je mikulčická bazilika. To však už nejspíš nikdy nezjistíme, protože kvůli archeologickým výzkumům samozřejmě nikdo obě zmíněná města nezboří a nepřestěhuje. Stejně tak je možné, že takový kostel se nachází ještě někde jinde, na místě, které archeologie doposud neprozkoumala. A třeba už ani nikdy neprozkoumá. Kdo ví? Třeba v okolí výše zmíněného kopce Náklo. A třeba někde úplně jinde.

  Já jsem však nepsal žádnou knihu, která by si kladla za cíl být exaktním vědeckým dílem. Pokud bych chtěl čekat na definitivní a nezvratné potvrzení místa posledního odpočinku velkého arcibiskupa, nemohl bych se do psaní svých historických detektivek nejspíš pustit nikdy. Proto jsem se rozhodnul tak, jak jsem se rozhodnul a Slavomír přichází k Metodějovu hrobu do mikulčické baziliky.

  O Metodějově pohřbu se můžeme dočíst ve dvou starých textech. V textu „Žitije Mefodija se píše: „Když jej pak jeho učedníci uložili do rakve, vzdali mu náležité pocty, sloužili i smuteční obřad latinsky, řecky a slovansky a uložili jej v kapitulním chrámu.“

  Ve skladbě „Proložnoje žitije Konstantina i Mefodija“ pak najdeme: „Když naučil své učedníky pravé víře a předpověděl svou smrt tři dny předem, zesnul smířen v Pánu. Leží pak ve velkém chrámu moravském po levé straně ve stěně za oltářem svaté bohorodičky.“

  Oba citáty jsou převzaty z knihy dalšího excelentního moravského archeologa a dlouholetého bývalého vedoucího vykopávek v Mikulčicích docenta Zdeňka Klanici „Tajemství hrobu moravského arcibiskupa Metoděje“  – Futura – třetí vydání – Praha 2007.

  Ve stejné knize příchází potom docent Klanica se zajímavou teorií, která sice není všeobecně přijímána, pokud vím. Ono to ostatně v podobných případech je obvyklé, že v případě takových historických záhad často platí, že kolik vědců-historiků, tolik názorů. Teorie docenta Klanici o Metodějově hrobu je však v každém případě zajímavá, originální a zní velice logicky. Proto jsem si ji ve svých knihách dovolil použít.

  Ve stručnosti, o co jde? Předmětem diskusí pánů vědců je už ono určení výše uvedeného citátu „po levé straně za oltářem“. Někteří to chápou z pozice věřícího, který stojí čelem k oltáři a zády ke vchodu. Jiní to zase berou z pozice kněze – tedy čelem ke vchodu. Oba tábory mají dobré argumenty pro i proti. Takže to nám moc nepomůže.

  V kostele v Sadech, který je sice menší než mikulčická bazilika, je však součástí areálu, kde se předpokládá (L. Galuška) významné duchovní centrum Velké Moravy spojené s církevní školou, byl nalezen vhodný otvor ve stěně, ovšem bez těla či rakve.

  V mikulčické bazilice byl uprostřed hlavní lodi objeven v podloží zvláštní útvar, kterému nebyla věnována žádná zvláštní pozornost, a který byl považován snad za podstavec sloupu. Při studiu okrajových oblastí byzantské architektury (a k té patřila i Velká Morava) narazil docent Klanica na chrámy, které měly oltář uprostřed lodi. Pokud by tomu bylo i v Mikulčicích, potom by onen útvar podle docenta Klanici mohl být zbytkem oltáře. A vtip celé záležitosti je v tom, že pokud budeme uvažovat o oltáři na místě nalezeného útvaru, tak potom vlevo za oltářem (z pozice věřícího) byl na nejčestnějším místě baziliky nalezen tzv. hrob 580. V tomto hrobě se také nenašla kostra, pouze loketní kost. Podle nalezených předmětů se však dá předpokládat pohřeb vysoce postavené osoby a podle docenta Klanici je možný i Metoděj. Nalezly se zde totiž například předměty vyzdobené motivem liliovitého kříže, který se vyskytuje na známých vyobrazeních arcibiskupa Metoděje v kostele sv. Klimenta v Římě nebo v Rilském klášteře v Bulharsku.

  Koho tato problematika zajímá blíže, nechť si poutavou knihu „Tajemství hrobu moravského arcibiskupa Metoděje“ docenta Klanici přečte. Já, opakuji, si v žádném případě netroufám tento složitý problém soudit. A už vůbec nehodlám tvrdit, že se Metodějův pohřeb v mikulčické bazilice skutečně konal. A pokud se zde konal, tak do výše zmíněného hrobu. Pouze jsem si do svého příběhu zvolil jednu z možností, která se mi zdála docela logická. A která se dala především krásně využít v mých příbězích. Ostatně, pokrok ani v archeologii nejde zastavit. A vůbec se neohlíží na mé knihy a na to, co v nich stojí. Pokud je mi známo, tak podle revizního průzkumu mikulčické baziliky provedeného v roce 2011 to vypadá tak, že zmíněný hrob 580 může být starší než bazilika, protože byl zřejmě umístěn pod jejími základy. Takže ze známých archeologických nalezišť by v takovém případě v legendách popsanému Metodějovu hrobu nejvíce odpovídal kostel v Sadech se svým legendám více méně odpovídajícím otvorem ve stěně. Ovšem zde bohužel nebyly nalezeny, jak jsem psal už výše, žádné pozůstatky rakve, těla, ani nějakých předmětů splatých s Metodějem. Na druhé straně se ovšem, pokud se mikulčického hrobu 580 týče, nabízí myšlenka poněkud (možná poněkud příliš, to uznávám) provokativní - znamená to, že hrob je částečně umístěn pod základy mikulčické baziliky, že je opravdu starší jak bazilika sama? Nemůže ono "po levé straně ve stěně za oltářem" znamenat "v otvoru pod základy"? Pokud by byl Metodějův hrob vykopán svisle dolů, pak jistě ne. Pokud by byla ovšem rakev se zemřelým arcibiskupem zasunuta pod základy kostela, třeba proto, aby byla alespoň částečně skryta před předpokládaným řáděním Metodějova úhlavního nepřítele biskupa Wichinga a jeho stoupenců, které se asi dalo čekat po Metodějově smrti... Nevím, opravdu nevím. A už vůbec netvrdím, že tomu tak skutečně bylo. Jenže zkoumání dávné historie nám mnohdy může připravit různá překvapení. 

Znovu však opakuji, možná je třeba někde pod Starým Městem či Uherským Hradištěm skryt kostel větší, než je mikulčická bazilika. A možná nám někdy v budoucnu náhoda odkryje tajemství minulosti skrytá pod zemí, o kterých zatím nemáme tušení. Doufejme a nechme se překvapit!

Při přípravě tohoto článku byly kromě v textu přímo citovaných pramenů používány následující knihy:

Zdeněk Klanica - Tajemství hrobu moravského arcibiskupa Metoděje, třetí vydání, Futura, Praha 2007

Luděk Galuška - Slované, doteky předků, Moravské zemské muzeum/Obec Modrá/Krajská knihovna Františka Bartoše, Brno 2004

Lumír Poláček - Terénní výzkum v Mikulčicích, Archeologický ústav AV ČR, Brno 2006